Za kulturou v kruhu rodinném

27. srpna 2010 v 21:02 | Terez © 2010 |  Faceblog...aneb co se nevejde do statusu
Pilsner fest. Asi jediná kulturní akce léta, na kterou jsem vzhledem k nabitému programu měla v plánu zavítat. Nechápu, jak jsem mohla připustit, že se ke mně připojil i ženský zbytek rodiny... Nebýt na trase domov - Plzeň výluka, neváhala bych. Ale takhle se mi odvoz vlastně docela hodil...

Poslední dobou jsem si zvykla, že nic není podle mých představ. A tak jsem ještě chvilku před čtvrtou odpolední, kdy měl začínat Tomáš Klus, seděla u okna, sledovala slejvák a tvářila se naštvaně... Tak nějak jsem se začala smiřovat s tím, že holt spočnu doma u nějakýho filmu, když v tom se počasí poměrně vyjasnilo... To mi TEN NAHOŘE dělá určitě naschvál...

Začala jsem vyšilovat, jestli teda už laskavě pojedeme, načež jsem byla nařčena z toho, že mojí vlastní sestře se určitě něco přihodilo a mně je to jedno jako chudoba v Africe (ta mi mimochodem jedno vůbec neni). Ségra totiž mamince už celých 10 minut nebrala telefony... Přesně TA ségra, která jela do Prahy s vědomím, že je to na úkor Tomášova koncertu... PŘESNĚ TA ségra, na kterou jsme stejně čekaly asi do půl páté, protože mamka se nejspíš chtěla ujistit, jestli se jí ten nakonec úspěšný pokus o telefonát jenom nezdál....

A tak jsem se už asi popáté snažila nastoupit do auta, když mě z předchozích pokusů vyrušila máma s tím, že si mám jít něco uklidit, vzít si bundu, potom deštník, protože jsem nepochybně z cukru, a dovršily to špatně zvolené boty... Neměla jsem už sílu odporovat.

Výborně - vyjely jsme... Škoda, že hned po opuštění mého rodného města jsme zjistily, že sjezd z dálnice je uzavřen, takže to musíme otočit a jet cestou, která je časově jednou tolik náročnější...
Abych nemusela poslouchat hádky máma vs. řídící babička na téma bezpečné jízdy nebo starostlivost, jestli se ségra nikde neztratila (co kdyby TO, co sedělo v autě vedle mě, byla jen iluze ;)), nasadila jsem si sluchátka, načež jsem byla nařčena z toho, že tím pádem nemůžu slyšet, když na mě někdo mluví... Výborně maminko, to byl totiž účel ! ;)

Hned po pár krocích z parkoviště jsme to se ségrou schytaly, že jako jdeme moc rychle a že kdyby babi věděla, že tu bude sprintovat, zůstala by doma. Jo, tos mohla, babičko. A mohla ses v televizi v nějakém sportovním pořadu podívat, co to ten sprint je ;)

Ani nevím, jak je možný, že jsme se konečně ocitly u Pilsner Urquell stage a já tak mohla uspokojit své slechy pomocí tónů Tomáše Kluse a Jirky Kučerovského... Co na tom, že jsme stihla sotva 3 písničky...

Nejsem zrovna typ, který se prodírá houfem fanoušků, vřeští a tlačí se, aby svého idola na chvilku spatřil. Snad i díky tomu jsem svou minulou fotku s tímto mladým umělcem ukořistila někde v baru :D Nicméně nejspíš vyčerpána předchozími událostmi jsme se nechala strhnout a potřebovala jsem se těm dvěma chlapcům, jejichž písně jsou mi balzámem na duši, když to potřebuji, nahlédnout do očí :). Což samozřejmě v té vřavě lehce opilých fanynek nešlo bez záminky, tak to odnesla obě moje předloktí, na kterých se teď skví oba podpisy lihovou fixkou :)

Energie získaná jak jinak než dokonalé show však rychle opadla. Babi byla naštvaná, že si nedá ani pivo, protože odmítala svěřit řízení nazpět svojí dceři a mamka byla celá nervozní z toho, že ségře se dokonale podařila nasimulovat bolest zad. Vážně, ale VÁŽNĚ nechápu, proč spolu tedy nezůstaly doma, babi bych posadila na pivo, sama bych šla na průzkum areálem a pak bych získaný čas násobila dobou, kdy by babička musela střízlivět :D

Naneštěstí babička zjistila, že v areálu se nachází golfový trenažér a jakožto vážnivá golfistka a moje samozvaná manažerka se rozhodla, že všechny přihlížející oslním svým výkonem. Jakožto milovník pozornosti jsem svolila, což se ukázalo jako velká chyba. Poslušně jsem čekala až se V.I.P. pánové konečně uspokojí nějakou tou povedenou ránou, ale mladík ve frontě za mnou tak trpělivý nebyl a začal tam hlasitě protestovat. Jak jsem teď celá nervózní z toho, že ho zdržuji, měla předvést povedený odpal? Pánské hole a nulová rozcvička udělala své a po třech pokusech jsem radši rychle zmizela, ani jsem v očích přihlížejícíh nehledala žádný úžas, jak jsem měla původně v úmyslu... :D

Ach bože, naštvaná jsem už dost, tak ať jsme už rychle pryč... Rychle, rychle, směr auto... Babi zase sténá, abych zpomalila... Najednou telefon - mamka, která se od nás oddělila a šla si se ségou koupit cukrovou vatu. "Nesu Ti cukrovou vatu, tak na nás počkejte"... no už vidím to nadšení v babiččině tváři.

Než jsme se v davu našly, cukrová vata se smrskla a tvářila se, jako by ji někdo pozřel už přede mnou. Vzteky jsem jí do sebe naházela - v životě jsem nejedla nic hnusnějšího....

Na zpáteční cestě jsem se nevyhnula mezigeneračního rozhovoru na předních dvou sedadlech. Mamka s babi nebyly prostě schopné ujasnit si, čí vlastně byla vina, že to takhle špatně dopadlo... No, tak aspoň že sdílí negativní pocity. Pokud by s tou kulturní vložkou byly spokojeny, úžasem bych se nad tímhle článkem vztekala ještě asi na dalších dvou stranách =D.  

Rodině a kultuře zdar !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama