Poe junior(ka)

15. prosince 2010 v 10:21 | Terez © 2010 |  Private (show)
Říká se, že když máš nějaký problém, je nejlepší se z něj vypovídat. Ostatně to je asi princip, na kterém vznikla profese psychologů. Různí pseudo-spisovatelé či náctiletí autoři deníčků na bláznivě barevných blozích tuto potřebu ještě upgrade-ovali a většinou se ze svých milostných zklamání nějak srdceryvně vypíší.

Já poslední dobou zjišťuji, že (ač možná pro někoho zapadám do výše uvedeného profilu) jsem asi trochu skromnější a stačí mi daný problém, situaci nějak pojmenovat. Stačí mi to pro sebe, jen tak v duchu, i když jsou opravdu věci, které je lepší říci si nahlas, nejlépe před někým. A vzhledem k tomu, že asi existuje dost lidí, kteří nemají ve svém okolí někoho, před kým by jim nevadilo mluvit o všem, a zároveň někoho, kdo by byl ochoten je poslouchat, myslím, že pro psychology zatím zpoza rohu nouze o živobytí nečouhá.
Občas se ale potřeba takzvaně bořit mýty, tudíž stejně jako jeden z těch pseudo-cosi (protože spisovatel bych tomu fakt neříkala a protože tohle není deníček… Jo a taky je na tom tenhle blog docela dobře, co se barev týče, ne?) si potřebuju to moje pojmenovávání čas od času taky zaznamenat písemně.
Zjistila jsem, že moje psaní je asi něco ve stylu Havrana od E.A.Poea. Teda nic z toho sice není tak úspěšný =D Ale jde spíš o styl a způsob vzniku. Kdo četl Filozofii básnické skladby od téhož autora, ví, že je tam popsán postup při tvorbě básně Havran. Poe měl v prvotním kroku pouze heslo Nevermore (v češtině Nikdy více, Víckrát ne nebo Už nikdy víc, podle překladatele), pak si teprve vymyslel postavu havrana, to, že bude na vše odpovídat jen tímto jedním slovem, a až úplně nakonec v podstatě klíčovou myšlenku toho, že hlavní (čti jediná) lidská postava bude klást otázky tak, aby jí odpověď způsobovala co největší bolest, zároveň se stupňuje důvěra v havranova slova.
Rozumné by bylo (a nejspíš to tak u naprosté většiny děl je) nejdříve si vymyslet hlavní příběh… Nicméně i moje články, přestože mají na lidstvo asi takový dopad, jako má Aneta Langerová na globální oteplování, vznikají podobným způsobem. Hlavou mi bleskne nějaká naprosto geniální a přelomová myšlenka, asi tak 9 z 10 jich zapomenu, než si je stihnu někam zapsat, a když o té zbylé přemýšlím, vytvořím si v hlavě většinou tak jednu až dvě věty, dokonce bych řekla až citace (=D), které se pro můj budoucí článek stávají naprosto klíčovými. Jakmile zapomenu jejich přesné znění, celá zbylá práce putuje rovnou do koše =D (teď už spíš do toho, co mám na ploše, než do toho v koutu pokoje ;)). Občas se taky stane, že si tu svou převratnou větu přečtu s nějakým časovým odstupem, a je mi k smíchu. To je tedy ta první možnost. Druhá možnost je, že se za ní stydím =D. Nicméně postupem času jsem zjistila, že se to děje s velkou většinou mých DĚL, a rozhodla jsem se tomu učinit přítrž. A tak jsem začala svoje články uveřejňovat hned po dopsání =D.
Kdybych měla čekat, až mi ta Nobelovka za literaturu spadne do klína, to bych se taky nemusela dočkat, že? =D No ne, nejsem magor, samotnou by mě to nenapadlo, to já jsem se teď jenom dala na inteligentní humor. Začala jsem sledovat The Big Bang Theory =D no a tam se pořád snaží tu Nobelovku získat, tak je to asi v módě. =D
Loučím se, BAZINGA! =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama