Květen 2011

Běh o kejhák

19. května 2011 v 21:01 | Terez © 2011 |  Faceblog...aneb co se nevejde do statusu
Šla jsem na záchod, ne snad pro to, že by se mi chtělo, jako spíš pro to, že jsem neměla nic jiného na práci. Není ale toaletní papír. Nikdy jsem nepochopila, co je tak složitého na tom, zajistit jeho dostatečnou zásobu. Naštvaně jsem opustila toalety a po cestě jsem se zastavila u automatu na kafe. "Chtělo se mi na záchod, ale nebyl tam toaleťák, tak jsem šla na kafe" Moje myšlenkové pochody jsou občas (?) trochu k smíchu.

Stroj času - už zase?

18. května 2011 v 20:02 | Terez © 2011 |  Private (show)
Už zase stroj času!! Ne snad proto, že bych chtěla vracet čas (nebo aspoň to není pointa mého dnešního psaní). Mohly bychom si psát dopisy, víš? Jen by to bylo pomalejší a... a nečetl by je někdo jiný.

Nevím, jestli si takhle chci povídat. A nějaké vzkazy schovávat do okřídlených vět či příběhů, aby náhodný kolemjdoucí nepoznal, co tím míním. Mohla bych Ti napsat, to bych mohla. Koneckonců, dneska seš online už od rána, nemysli si, že to nevím. Mohla bych Ti třeba zavolat, nejseš z těch, co by to nezvedli...

Neudělám to. Ne teď, ne zítra... Budu si tu s Tebou takhle povídat klidně za rok. Ale ani o píď víc... Minimálně ne do té doby, co si budu jistá sama sebou. I když bych si ráda zapla ten skype... I když bych Ti FAKT ráda řekla, že jsme si dneska zkoušeli ústní část maturity z češtiny, jen tak nanečisto. Nebo bych Ti mohla vyprávět, jak jsem se naivně snažila vecpat do Ona Dnes :)) Jo, to by Tě určitě pobavilo, já vím :)).

Říkáš, že říkám, že Ti nechci dávat naději, ale že jsem vlastně hrozně na omylu. Nechci se do toho víc zamotávat. Když prohráváš, neprohraj ponaučení. I když se to na první pohled nezdá, tenhle víkend jsem já ta, co to prohrála. Tobě i sobě. Nerada prohrávám, dobře to víš...

Víš...nevím, jestli víš, co máš udělat. Já to taky nevím... Ale vím, co dělat nemám. A ty určitě taky víš, co vím, že nemám dělat. A tak to neudělám...

Poděkování

18. května 2011 v 10:14 | Terez © 2011 |  Faceblog...aneb co se nevejde do statusu
A ještě něco jsem chtěla říct... Protože jsem zjistila, že Přátelé jsou v podstatě ti, co vám nejvíce ublíží. Protože to oni dokáží říct pravdu do očí, což za předpokladu, že ta pravda není zrovna přívětivá, příjemné není... Já v tom případě přátele mám. Ty, kteří nad mými chybami nemávnou rukou. Protože kdyby to udělali, tak si vůbec nic neuvědomím...

Děkuju

Ty víš...

18. května 2011 v 8:34 | Terez © 2011 |  Private (show)
Brečím... skoro jsem zapomněla, jak to chutná. Myslela jsem si, že se dá žít bez toho. Nedá. Růžové brýle neexistují, člověk nemůže proplouvat jen pozitivní stránkou věci.

Volit či nevolit?

11. května 2011 v 20:23 | Terez © 2011 |  Private (show)
... a tak se stalo, že jsme psali školní slohovu práci. Nařízeným útvarem úvaha, téma ny výběr z deseti, přičemž klasicky jedno lepší než druhý =D. Očekávám, že postupem času se alespoň k některým z nich vyjádřím, ale pro dnešek tedy to, na které nakonec padla volba. A to tak, že stylově, doslova :)

Born this way, baby

7. května 2011 v 21:47 | Terez © 2011 |  Private (show)

Školní předávání mazáctví, toho jsem se bála už od primy. Byla jsem přesvědčená, že ve třeťáku to budu právě já, ten někdo populární, známý, oblíbený, všemi respektovaný. A teď už jsem tu, v tom okamžiku vystřízlivění. Očekávám ho teď s velkou frekvencí, čeká mě maturitní ročník, přechod na VŠ a podobný životní mezníky. Pamatuju si, že když jsme byli asi v kvartě, mazáctví dostala jakási sympatická dívka s krátkými červenými vlasy. Tehdy to bylo celkem pozdvižení, protože mazáctví dostávali většinou kluci. Měla jsem být TA další, až je to k smíchu =D. Čím bych si to vysloužila, to mě nenapadá ani ve snu. Vlastně není o co stát, aspoň jsem nemusela pít ten humáč ze sirových vajec, koření a chilli papriček.