Pondělní zápas o přežití

24. října 2011 v 21:26 | Terez © 2011 |  Faceblog...aneb co se nevejde do statusu
Dnes jsem učinila ohromný objev. Další...


Vlastně totiž provozuju sport - další! Události, které se, ač se mi ta doba zdála delší, namačkaly mezi dnešní ráno a dnešní večer, mě donutily vyjít na světlo světa s myšlenkou, že život je jeden velký tenisový turnaj!
Ano, tenis! Nikdy jsem ten sport neměla ráda. Nyní už vím, proč většina předních světových hráčů při každém úderu hlasitě vydechne... Ráno se jevilo poměrně běžně, to jsem však ještě netušila, že mám na programu zápas s Pondělím, prý se hraje na tři vítězné...
První set - matika... "Takhle jsem se na čtvrtletku ještě nikdy nevykašlala" hlásím hned mezi dveřmi... "No co, stejně je celá látka jen o dvou vzorečcích" znělo mi sebevědomě v hlavě...
Ani jsem si neškrtla, sportovní nadšenci by mi nejspíš přiřkli kanára... Hlavu nevěším a hodlám si napravit reputaci... Při španělštině mi plány překazí učitelka nařčením z toho, že nad naší (míněno celá třída) inteligencí jí občas zůstává rozum stát. Původem Ruska, která v Čechách žije už 18 let to, snad na důkaz naší demence a její nesmírné výši IQ, završila rozkazem: "Podepsáli, odevzdáli!" My, po letech soužití s touto osobou, kterou nutno ignorovat, pokud se člověk nechce zbláznit bezmocí vůči vyšším autoritám nehledě na pravdu, jsme poslušně odevzdali test.

Já vs. Pondělí - 0:2 !!! (scored by matika and španělština) ... Pondělí má matchball - seminář z aj...

Napsala jsem si na facebook v domnění, že jsem neskutečně vtipná, vzhledem k tomu, že zkoušená jsem už jednou byla... "Terezko, what about you?" vyrušilo mě z mého pseudosvěta... Pondělí podává... jsem tak vytočená svým neskutečně krutým osudem, že jsem míček ani nepostřehla. Ač je naše učitelka dle mého mínění ta nejhloupější osoba pod sluncem, nemohu to říkat nahlas. Alespoň né dnes, vypadalo by to jako pomsta...

"Vidim hrdost, vidim sílu a vidim pořádnýho chlapa, kterej se s ničim a s nikym nesere!" slibuju si večer do zrcadla pomstu... Udělala jsem sotva dva kroky směrem k pokoji a něco mě svědělo na krku... Oblékla jsem si tričko obráceně, což se mi stalo asi naposled před 12 lety. Můj život přestává mít smysl...
Je třeba ale vše hodit za hlavu a soustředit se na další kolo turnaje. Tenhle pavouk života je totiž jediný, ve kterém se vpřed postupuje prohrou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bany bany | Web | 24. října 2011 v 22:32 | Reagovat

Tak hlavně, že to zní pozitivně, že? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama