(Nejen) moje jistota

20. prosince 2011 v 20:51 | Terez © 2011 |  Private (show)
Jistota. První, co mě napadne, mám-li se vyjadřovat k osobě Václava Havla. Pominu-li nepominutelné, a tedy události posledních dní. Jinak by to byl samozřejmě smutek.


Jenže jak oddělit smutek těch, kterým bude Václav Havel opravdu chybět, protože si uvědomují, co pro náš národ kdy udělal, jakou byl osobností a autoritou, od smutku těch, kteří pochopili, že vyjádřit upřímnou soustrast je v souladu s normami sociálního projevu uvědomování si důležitosti okamžiku. Stejně, jako když spadlo letadlo se třemi českými hokejisty, i teď se sociální sítě zaplňují "R.I.P.kami", odkazy informující o Havlově smrti nebo jen smutné statusy. Je v tom však něco jiného, něco opravdovějšího. On nebyl idolem mladých sportovců, proto se o něm nejspíš během několika dnů nesloží tucet děkovných hiphopových tracků...

Nedovedla jsem si představit, že by se objevil někdo, kdo by byl schopen něčeho tak nelidského a naprosto neakceptovatelného, jako je označení dění po celém státě jako tyjátr. Opravdu jsem si nedovedla vysvětlit, jak by se mohl narodit někdo tak.... hloupý.
Možná jsem se poučila, možná je to zásluha někoho, kdo mi poskytuje svůj necenzurovaný názor na moje články. Nebudu uvádět odkaz na článek, který mě tak naštval. Už jen proto, že mu odmítám zvyšovat návštěvnost.

Nezajímala jsem se o politiku takovým způsobem, abych tu teď mohla vyčíst nespočet prudce inteligentních a historicky doložených faktů, proč byste měli Havla milovat. Slova, která mě napadají v souvisloti s tím, za co bych mu měla být vděčná, nejsou svoboda, mír, láska... Není to ani demokracie ani revoluce. Je to jistota. Ano, Václav Havel byl taková moje jistota. Jsem příliš mladá na to, abych mu mohla děkovat za svět, v jakém vyrůstám. Ale on ho přece ovlivnil. Od mala jsem vychovávána v názoru, že Havel, ten náš Pan Prezident, ten to s náma myslel dobře. Nesleduju denně politiku, když Havla vystřídal Klaus, bylo mi 10, takže pokud se nějaké změny děly, mě se netýkaly.
V současné politice se ztrácím, už delší dobu nemám tušení, kdo je dobrý a kdo zlý. Zlí jsou nejspíš všichni. Teď už. Havel byl totiž jistota. Jistota toho, že když se mě někdo zeptá, jakému politikovi se podle mě dá věřit, budu moci odpovědět: Havlovi. Nemám pro to argumenty, neznám fakta, jak už jsem říkala. Vyrostla jsem v tom, že on je ten hodný, a nemám nejmenší důvod tomu nevěřit.

Stejně, jako když se zřítilo letadlo s českými hokejisty a v Praze se organizovaly smuteční akce, jsem nemocná (bojím se, co se stane až onemocním příště). Ležím doma místo toho, abych mu šla zapálit svíčku a položit kytku k rakvi. Ale ve čtvrtek tam pojedu. Zapálím mu svíčku a v duchu mu poděkuju za jistotu. Za to, že jsem vyrůstala v rodině, která mi říkala: "Vidíš, to je pan Havel, to je náš prezident." a později: "Tohle by Havel nedovolil...."

Teď jen čekám, co bude dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama